17. Díl
*Hinata vzpomíná*
„Hele, ty se chceš přidat do uměleckého klubu, Hin?“ zeptá se Ino. „J-Jo,“ vykokce. „Proč tak najednou? Nikdy si se o umění nezajímala,“ nechápe Sakura. „N-Nejde o to..,“ začervená se Hin. „A o co jde? Ten klub vede nějaký hezký kluk?“ zeptá se Ino. „Klub vede Rin!“ oponuje Sakura. „Aha,.. takže kvůli Rin?“ usměje se. „Holky! Nejsem vy!“ zasměje se Hinata. „My víme.. takže.. vysvětlení!“ řekne Sakura.
„Poslední dobou mě to prostě začalo bavit,“ odpoví jednoduše Hinata. Nemá žádný důvod jít tam. Ale nechce jít do jiných klubů protože v nich nevyniká. Umělecký by stačil. „Dneska po škole tam půjdu,“ řekne Hinata. „Dobrá, tak hodně štěstí a pak nám ukážeš co si nakreslila!“ usmějí se děvčata a začnou se věnovat studiu.
*Po škole*
„Tak se mějte holky!“ loučí se Hin a běží do učebny, kde se členové klubu mají setkat. Před dveřmi zastaví. Slyší Rin, jako chválí někoho a smích. Hinata není moc často ve společnosti lidí. „Jdu na to,“ odvážně si řekne popod nos a vstoupí do učebny. „Jéj! Hinata! Sem ráda, že si přišla!“ usměje se Rin. „T-Taky sem ráda,“ zamumle Hin. Porozhlídne se po třídě. Je tady dost lidí, ale místa ještě bylo dost. Sedla si dozadu před bíle, čisté plátno. „Hinato, dneska kreslíš cokoliv chceš, pak si to ukážeme navzájem. Vydej ze sebe to nejlepší!“ usměje se Rin, celá od barev duhy. „Hai!“ sborově se ozve od členů klubu.
„Sugoi! Ty seš v tom fakt dobrej!“ řekne zrazu někdo. Hin se podívá doleva, odkud tu slyšela. Sai sedel vedle blonďatého kluka. Ostatní se rychle postavili a začali se dívat na obraz. Hinata neváhala a taky se šla podívat. Obraz blonďáčka jí však nedával smysl. Bylo tam hodně červený, oranžový a žlutý. Připomínalo to oheň.. nebo explozi.Na okraji obrazu byla holka s dlouhými černými vlasmi. Dívá se na barvy. Vedle ní stál blonďatý kluk a držel ji za ruku, jako kdyby se ji snažil dodat odvahu. „Deidara-kun. Moc ten obraz nechápu,“ řekne Rin. „Ja sám nevím.. maloval sem to, co mi padlo na rozum,hm,“.
„Chceš říct, že ti po hlavě chodí jakási holka? Seš zamilovanej!“ vykřikne rudovlasá holka. „T-To si nemyslím..,“ zamumle a jeho tvář mírně zrudne. Hinata se zadívá do obrazu. „Je to jako kdyby nastal konec světa.. Kluk a holka zůstali jako jediní...a nemají žádnou šanci na přežití..Jejich osud je zpečetěn, no přesto kluk dodává odvahu své přítelkyni, kvůli jeho lásce k ní,“ Hinata si ani neuvědomila, že mluví nahlas. „Wow! Teď mi to už dáva smysl!“ vykřikne Sai. „Jo! Už to chápu taky!“ usměje se Rin. Deidara se podívá na Hyuugu. Hin se začervená a chystá se omluvit, zdali to myslela špatně. „Myslím, že si to trafila přesně,hm,“ usměje se Dei. Hinatino srdce mírně podskočí. „Lidičky! Ještě máme čas! Obdivovat se bude až na konci, tak šup-šup, do práce!“ usměje sa Rin a všichni se vrátí na místa. Hinata se podívá na svůj obraz. Namalovala dívku. Dívku, která se neví rozhodnout, zdali se oddat andělovi na levé straně obrazu, nebo démonovi vpravo. Hinata nechápe, co to ona sama nakreslila, ale zbytek času promarnila nenápadnými pohledmi na blonďáka. Něco ji říkalo, že ten obraz má něco společného s ní, ale neví co a proč.
Když se měli předvádět obrazy, Hinata chytře svůj dokončovala, a vůbec neviděla, že se na ní blonďák celý čas díval s úsměvem na tváři.
„Už nikdy
to nedělejte před hostmi!!“ zvřískne Konan a schmatne Sasoriho
za uši. „Itaii!ITAII!ITAII!!“ vříská bolestí. „Tohle si
budete řešit jinde!!“ zavrčí Konan a sotí Sasoriho do jeho
pokoje. Deidara se neohrabaně postaví a dívá se daleko za Konan.
„Deidara,.. v pohodě?“ zeptá se fialovláska. „Prosím.. chci
ho zabít.. jen jednou..,“ zavrčí Deidara. „Olálá. Sasori ti
čorznul první polibek co?“ zašvitoří Konan. Deidara zrudnul a
probodne Konan pohledem. „Já půjdu..,“ zamumle Hin. Zabodne
pohled do země a běží pryč. „Deidara,“ zavrčí Konan. „Hm?“
smutně se k ní otočí. „MAZEJ ZA NI, TY BAKA!“ zvřískne
fialovláska. „H-Hai!“ vykokce Deidara. Jenom čekal, až mu to
Konan řekne. Chce za ní běžet, chce ji něco důležitého říct.
Venku stál čerstvý vzduch po bouřce, ale proud byl stále vedle.
Hinata běžela tmou a slyšela za sebou ozvěnu jiných kroků.
Popadla ji panika a rozběhla se rychleji, ale kroky za ní ji rychle
doháněli. „Hinato!!“ zvřískne někdo. „Deidara-kun!“
Hinata se prudce otočí, pocítí pálivou bolest a spadne na zem.
„Hinato!“ měsíční světlo bylo jediný, co Deiovi pomáhalo
rozeznávat , zdali je to Hinata nebo ne. „Auvajs..,“ mumle
Hyuuga. „Co se ti stalo?“ Dei si k ní klekne a studuje její
kotník. „Jenom vymknutý..,“ vydýchne. Hinata se pomalu
rozpláče. „H-Hinato?“ vykokce blonďatý člen Akatsuki. „T-To
není fér..,“ Hinata chytí Deiův plášť a zaboří do něj
svojí tvář. „Vždycky to zvorám!“. „Co zvoráš?“ nechápe
Deidara.
„Sem
smolařka v lásce..,“ fňuká Hin. „Nejsi,“ usměje se Dei.
„Ale ano! Byla sem zamilovaná do Naruta, a teď je s mojí nejlepší
kamarádkou! A tebe-,“ „To není pravda!“ skočí jí do řeči.
„Narutovi pocity si to tak vybrali. Neznamená to, že si smolařka.
A myslíš si, že teď, když mě ten debilnej-idiotskej a s
prominutím zkurvenej bastard políbil, mám mu padnout do náruče?“
oponuje Dei. Hin se zadívá do jeho tajemným bouřlivých očí.
„Pleteš se,“ usměje se Dei. Rukou utře Hyuuginy slzy. „Odnesu
tě k tobě domů, naviguj mě,“ řekne Dei a vezme Hin na ruce.
„D-Dobře..,“.
*Mezitím u Naruta*
„AHHH!“
„KARIN!!“
„NARUTO, TY BAKA!! TO BOLÍ!!“
„P-promiň..nechal sem se unést..už budu hodný-dattebayo,“.
„Tak ještě jednou..,“.
Žádné komentáře:
Okomentovat